THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Den druhý a já vstávám skoro půlhodinu před tím, než se na Bojišti začne hrát. Začínají totiž Švédi, a to chcete slyšet, ať hrajou cokoliv. A pokud je to grindcore? Skandinávské kapely z tohoto ranku málokdy zní blbě. PRESCRIPTIONDEATH nezklamali, ale ani nebyli nějakou superbombou, na kterou bych dlouho vzpomínal. Zpěvák budí dojem, že odcestoval do jiného vesmíru, má lehce nepřítomný výraz, ale celkem maniakální přístup, takže v pořádku. Basák je tak o dvacet let mladší než já, ale BMI index má určitě vyšší, takže taky v pořádku. Basa má bejt tučná. Chřestivý zvuk, rychlý rytmy. Takový ROTTEN SOUND z učňáku.
O REFORE jsem se tu už párkrát zmiňoval jako o zatím nepříliš objeveném klenotu domácí thrashmetalové scény a tentokrát je vidím naživo. Rychlý útočný thrash, který vzdává hold všem klasikům žánru. Dobře zahrané, energické a rozhodně příslib do budoucna. Jediné, co je trochu zvláštní, je poněkud přemotivované chování bubeníka. Asi dokážu pochopit to nadšení a vzrušení při tom „zahrát si na Obscenu“, ale po každé druhé písničce vstávat nebo běhat k mikrofonu působí trochu úsměvně.
EVASOR z Chile se ukázkově pohřbili jedinou věcí. Tou je totálně přehulená basa, která zabíjí vše v blízkosti pódia. Jinak se jedná o thrash metal s punkovým srdcem. Tedy méně instrumentálního skillu a o poznání více se loudají ve středních tempech. Bohužel sklouzávají často k určité kolovrátkovitosti. Nicméně, abych nebyl tak příkrý, ta kapela přímo srší radostností a nadšením a minimálně basák má na obličeji smějící se rohlík téměř po celou dobu setu. Při PURE jdu lovit do dister, nemohu poreferovat. V několika distrech mě zaujme kategorie „doom - sludge - píčoviny“, ve které nacházím soundtrack k "Back to the Future" a i pár dalších celkem zajímavých filmových speciálů.
Vracím se na francouzské DEPRAVED. Velmi slušný a rychlý death metal, který jejich baskytarista zakončuje stagedivingem i s basou a jakmile ho dav vrátí na stage, rozbíhá se do kotle podruhé a zůstává tam až do úplného konce setu. Domácí ENTRAPPED mají ripoff logo ENTOMBED, tak jsem zvědav, zdali i stylově to bude podobná kategorie. A vlastně jsem velmi pozitivně překvapen. Práchnivějící death metal, kterému vládne o poznání hardcorovější zpěv s českými texty. Chce se mi říct, že je to takový hardcorepunk převlečený za death metal. A není se čemu divit. V sestavě veteráni z DEZINFEKCE a LAHAR. Ke štěstí mi to zaručeně stačilo a někde v klubu to bude o poznání lepší. Norští smrťáci OBLITERATION navlečení v křivácích (respekt v tom vedru) začínají hodně pomalými, umolousanými riffy a, ačkoliv postupně zrychlují, často zase padají k pomalejším pasážím, které živě příliš nevynikají. Jedna z mála kapel, která je mnohem silnější z desek než naživo.
Po nich přichází SHITBRAINS. Vlastně téměř opačný případ. Přemýšlím, kdy naposledy jsem viděl tolik slz dojetí při koncertu uvřískaného drtivého grindcoru. Možná nikdy. Dvojice z LA produkovala při koncertu stejnou dávku energie jako všechny bloky Temelína, bylo to prostě neskutečné. Koncert fungoval na jedničku. Intenzivní řev a náletové pasáže prokládané stop´n´go mechanismy a do toho ryzí nadšení kapely, která snad nikdy nehrála na tak velkém pódiu. V USA většinou ani nehrají ve standardních klubech, protože ty jsou jen pro plnoleté a SHITBRAINS nechtějí přístup na koncerty omezovat. Evropské turné jedou společně s CONTROLLED EXISTENCE a to jejich nadšení ze všeho mi přišlo opravdu roztomilé. Například se ptají, jak to děláme, že každá česká kapela, se kterou za dobu turné hráli, je tak skvělá? A jak je to se zvukem? Kde je kouzlo „českého zvuku“, který jim přišel naprosto skvělý? Odpověď samozřejmě je, že se snažíme nakroutit tam tu Ameriku a moc nám to nejde, ale to jim říkat nebudeme. Ale zpět ke koncertu. Publikum si vyřvává přídavek, což se na Obscenu stává velmi málo, protože všichni ví, že čas je tu neúprosný. A pointa celého jejich koncertu: nesuď kapelu podle blbýho jména. Tohle byl jednoznačně jeden z nejlepších setů letošního roku.
Při BONEYARD procházím distra a vracím se na slovensko-českou mašinu CONTROLLED EXISTENCE. Notně přeházená sestava, aktuální split se SHITBRAINS a jedna z mála možností vidět čtveřici ve formě, kterou jim dodává turné. Překvapení číslo jedna je to, jak uvolněný set to je. Překvapení dva je, že Attila se s mikrofonem hýbe. Ve své druhé kapele RATO TRISTE zdaleka není tak fyzicky aktivní, nicméně co se nemění a zůstává, jsou jeho hlasové kvality. A to se dá říci i o hudební části. Ačkoliv se před setem řeší nějaký brum, který zní jako lehce stávkující kabel, tak jakmile CONTROLLED EXISTENCE spustí, je to jedno. Jedná se o nekompromisní grindcoreové vyhlazení.
Mexická deathgrindová stálice ROTTENNESS má za sebou pět týdnů intenzivního turné, takže je můžeme vidět v koncertní formě, která nebývá zcela obvyklá. Ačkoliv jsou na festivalu už potřetí (poprvé hráli v roce 2002), tak koncert 2023 lze považovat za nejlepší. Změny v sestavě celku pomohly a vytvořily mnohem hutnější zvuk. Pokud si dobře vzpomínám, tak v roce 2017 to bylo jen s jednou kytarou a teď už mají tandem a přibrali i baskytaru. Členové norských OBLITERATION jsou k vidění i v sestavě NEKROMANTHEON, jen s tím rozdílem, že místo death metalu jedou thrash. A opět je možné konstatovat, že zvláště po horkokrevných ROTTENNESS je živák o něco fádnější, než když si to pustíte z desky, byť zahrané naprosto s přehledem - tu energii to prostě nemělo. Belgičtí CAPITAL SCUM mi vlastně celkem sedli. Veteránská parta, co táhne svoji káru neuvěřitelné čtyři dekády a ten nejklasičtější akordový hardcorepunk ve středních tempech.
THE CROWN nedorazili díky tomu, že jim zrušili let a další nabídli až po skončení festivalu, takže se jde do dister a pak na GADGET. Ty vidím poprvé se zpěvačkou a se dvěma kytarami. A výsledek? Srovnali Bojiště švédským grindcoreovým buldozerem. Nelítostně. Po deseti létech, co GADGET chyběli na prknech Osbcene Extreme, se vrátili v naprosto velkém stylu. Tohle je přesně ta hudba, která způsobuje v publiku nekoordinované záchvaty nirvány z extrémní hudby. Na scéně Bůh Kratos i Anthony ze SHITBRAINS, který během setu hází šipku do svého veganského guláše. Popravdě, když jsem na scéně poprvé viděl novou zpěvačku Emilii, trochu jsem znejistěl. Její oděv s třásněmi odkazoval spíše někam ke country, nicméně jakmile začala používat mikrofon jako zbraň hromadného ničení, bylo vše v pořádku. Škoda že skončili zhruba o desetiminutovku dříve, protože skandinávského grindcore bych si velmi rád trochu přidal. Vlastně skoro kdykoliv.
Zklidnění přichází s americkou punkovou legendou TOTAL CHAOS, která svoji kariéru zahájila v roce 1989. Přímočará jízda, místy ozdobená sólíčky, je vlastně vynikající změnou. Naprostou klasikou jsou také protivládní průpovídky zpěváka Roba, jehož bodlinkatý hairstyle byl taktéž jak z učebnice.
Festival má šanci nadechnout se před velkým finále. VADER prý byli výborní, dali i cover SLAYER, ale vím jen z doslechu, poněvadž jsem si odskočil do auta pro večerní outfit a cestou se několikrát zakecal. A asi jsem udělal chybu, protože jsem měl raděj vynechat VOMITORY. Před festivalem o nich Čurby mluvil jako o náhradě za SUFFOCATION a tedy... ani náhodou ne. Poněkud vyžilý death metal s ne zcela srozumitelným zvukem se k mistrům technického brutálního death metalu opravdu rovnat nedá.
Pak už jen CARCASS. A to vám muselo spravit chuť, i kdybyste nebyli fandové stylu. Na začátku trochu lovím zvuk, zpěv se mi zdá trochu víc než kytary, ale rychle se to rovná. Má to jediné dvě nevýhody. Světla, díky nimž nejde moc fotit, a opravdu nadšené lidi, kteří na scéně pobíhají trochu déle, než by se mi líbilo. Securitas to nakonec řeší tak, že zůstávají v podřepu téměř po celou dobu setu před kapelou a to fakt snad za celou dobu festivalu nepamatuji. A nejsem si jist, zdali byli muzikanti z otevřené pozvánky lidí na scénu nadšení nebo nikoliv, protože Jeff nějakou tu hlášku o Obscenu utrousil a fakt nevím, zdali to byl humor nebo ne. Tak pade na pade. Díky tolika lidem na scéně si člověk uvědomil i to, že Jeff Walker je vlastně celkem malý člověk, protože skoro všichni, kdo vylezli na stage, byli vyšší. A hudba? Parádní. V setu jsou poklady jako „Foeticide“, kterou kapela hrála naposledy před více jak třiceti lety. CARCASS dokázali vytáhnout snad z každého alba něco. Pro jistotu přikládám playlist:
Reek of Putrefaction, Kelly's Meat Emporium, Exhume to Consume, Incarnated Solvent Abuse, Under the Scalpel Blade, Captive Bolt Pistol, Genital Grinder, Pyosisified (Rotten to the Gore), Foeticide, Black Star / Keep On Rotting in the Free World, Tomorrow Belongs to Nobody, Tools of the Trade, Corporal Jigsore Quandary, Ruptured in Purulence / Heartwork
Při kartelu zvaném BRUJERIA pozvolna balím, protože únava si vybírá svoji daň. Brujový zpěv, brujové kytary, brujová basa i bicí. Vidim první čtyři songy a vím, co bude následovat. Španělská halekačka a tasená mačeta, grindové rytmy, houpavé rytmy a hopsačky. Jsou tu každej druhej Obscene, takže můžu v pohodě podlehnout únavě těla a k tomu mě provází závěrečná z podia hřímající... "Macarena"? Slyšel jsem fakt dobře? Jo a ještě něco. Fakt mě mrzí, že jsem nedokázal vydržet na australskou lahůdku nazvanou DIPLOID. Viděl to někdo?
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.